Jedno město v Čechách:
Terezín. Od 18. století místem posádky a pevností, během 2. světové války ghetto pro evropské a především československé idy. Pro některé pouze přestupní stanicí na cestě k vyhlazení, pro některé konečnou v násilném světě, kde zaniklo slovo humanita.
Mládí v Čechách:
Nejdůležitější roky svého mladého života musela ze smíšeného německo-židovsko-českého prostředí pocházející Jana Renée Friesová (*1927) protrpět v nacistickém koncentračním táboře Terezín. Roky ohrožení a pronásledování nacistickými rasovými zákony, které byly nad "Říšským protektorátem Čechy a Morava" vyhlášeny.
Memoáry J.R.Friesové "Pevnost mého mládí" líčí krutou každodennost, vypráví o bolesti a utrpení v ghettu, o ponižování a násilí. Ta stejná kniha však popisuje i velkolepé koncerty, zdařilá divadelní představení a především šťastná přátelství na život a na smrt. Jana Renée a její přítelkyně zůstaly nelidským podmínkám navzdory mladými, romantickými dívkami, snícími o veliké lásce a šťastné budoucnosti. Tato nezničitelná naděje a dívčí radost ze života - tento popis je autorčiným jedinečným dílem a zároveň největší hodnotou této v němčině poprvé vycházející autobiografie.
"V té době končily transporty na nádraží v Bohušovicích. Teprve v roce 1943 byly koleje prodlouženy o několik kilometrů až k terezínskému ghettu. Nádražní rampa, příslušníci SS, psi, ve večerním šeru světla reflektorů, křik. Stovky mužů, žen a dětí na sebe nějakým způsobem navěsili své batohy a kufry a seřadili se k pochodu z Bohušovic do Terezína. Zmatení a vystrašení jsme najednou tlumeně zaslechli naše jména." (Str. 89)